Stárnutí tepen, charakterizované ztuhnutím velkých elastických tepen a rozvojem arteriální endoteliální dysfunkce, zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Testovali jsme hypotézu, že spermidin, živina spojená s procesem proti stárnutí autofagií, by měla zlepšit stárnutí tepen. Rychlost pulzní vlny aorty (aPWV), míra arteriální tuhosti, byla u starých myší (O, 28 měsíců) o ~20 % vyšší ve srovnání s mladými myšmi C57BL6 (Y, 4 měsíce, P
Spermidin pomáhá chránit kardiovaskulární systém a snižuje riziko vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních onemocnění. Jiná studie analyzovala údaje o stravě 24 000 dospělých ve Spojených státech a zjistila, že příjem většího množství spermidinu ve stravě byl spojen s významným snížením kardiovaskulární úmrtnosti.
HFD zvýrazňovala přibývání na váze i obezitu, zatímco spermidin tyto změny dramaticky kompenzoval. Je zajímavé, že spermidin významně zlepšil glukózovou toleranci a citlivost na inzulín u mladých myší podrobených HFD. Spermidin proto dramaticky zmírňuje obezitu vyvolanou HFD. Induktor autofagie spermidin chrání před metabolickou dysfunkcí během nadměrné výživy.
Na konci intervence se ve skupině léčené spermidinem ve srovnání s placebem mírně zlepšila paměťová výkonnost (průměr kontrastu = 0,17, 95% interval spolehlivosti [CI]: -0,01, 0,35, Cohenův d = 0,77, 95% CI: 0, 1,53). Schopnost mnemotechnické diskriminace se ve skupině léčené spermidinem zlepšila se střední velikostí účinku (průměrný rozdíl = -0,11, 95% CI: -0,19, -0,03, Cohenův d = 0,79, 95% CI: 0,01, 1,55). Podobný účinek nebyl zjištěn ve skupině léčené placebem (průměrný rozdíl = 0,07, 95% CI: -0,13, 0,27, Cohenovo d = -0,20, 95% CI: -0,94, 0,54). Nutriční spermidin byl spojen s pozitivním vlivem na paměť u starších dospělých s kognitivním poklesem. Tento příznivý účinek by mohl být zprostředkován stimulací neuromodulačních aktivit v paměťovém systému.
Zánět významně ovlivňuje expresi LFA-1 (obrázek S1 v doplňkových materiálech) a hs-CRP je markerem zánětu, přičemž akutní zvýšení hs-CRP naznačuje akutní zánět. V této analýze se průměrná hodnota relativních hladin SPM v krvi po 12 měsících ve srovnání s obdobím před intervencí významně zvýšila o 1,08 ± 0,18krát (p = 0,019) v intervenční skupině, zatímco v kontrolní skupině se nezměnila (0,98 ± 0,20krát). Průměrná hodnota mono-CD11aMFI v intervenční skupině měla s časem tendenci klesat a změna po 12 měsících byla významně nižší než v kontrolní skupině (−247,83 ± 148,76 vs. −85,04 ± 257,39, p = 0,019).
